Ima yalda

Tohle jsou vzpomínky na ztracené dětství. Když jim bylo pouhých pět, šest nebo deset let, rodiče je odvedli z hřiště a předali mnohem starším mužům, aby se za ně provdaly. Vzpomínají na násilí a strach, kterému byly vystaveny, na těhotenství v jedenácti nebo dvanácti letech, na to, jak se staly matkami, když byly samy ještě malé holčičky. Bylo to veřejné tajemství, ale navždy ho odložily stranou, protože jeho odhalení by mohlo roztrhat jejich rodinu, způsobit rozruch a chaos. Vzpomínky na jejich tragické dětství se nikdy nezahojily – byly jednoduše potlačeny v zájmu jejich dětí, obživy a manželů. Už ne.