Fake

Mamoru Samuragochi se narodil v Hirošimě rodičům, kteří přežili atomovou bombu. Tento klasický skladatel, samouk s degenerativním onemocněním způsobujícím hluchotu, byl oslavován jako „japonský Beethoven“ digitální éry. Nicméně těsně před Zimními olympijskými hrami v roce 2014, kde měla Samuragochiho „Sonatina pro housle“ doprovázet krasobruslaře Daisuke Takahašiho, odhalil částečný vysokoškolský lektor Takashi Niigaki, že Samuragochimu dělal 18 let ghostwritera, že Samuragochi neumí zapisovat hudbu a že ve skutečnosti slyší perfektně. Zatímco Samuragochiho nahrávky byly staženy a vystoupení zrušena, Niigaki si užíval úspěchu v televizních talk show. Filmař Tatsuya Mori nachází Samuragochiho v jeho malém jokohamském bytě s manželkou a kočkou, připraveného vyprávět svou verzi příběhu. Fascinující studie charakteru, která tepá mediální podvody a konstrukce schopnosti/neschopnosti, v níž se Samuragochiho kariéra zhroutila a vzala s sebou fakta i fikci.