Žaludek světa

Kreslení jako osobitý rentgen vlastního těla. Recyklace vzduchu, který už použil někdo jiný. Artikulace jako způsob jedení, artikulace jako kousání slov zuby. Veřejná pitva něčího žaludku aneb lekce odučování soucitu s druhými. Plnění žaludku jako divadelní představení, při kterém rekvizity mizí až do chvíle, kdy už je není kam dávat. Příprava hada, šití břicha. Broušení vidliček a nožů. Hon začíná aneb myš má vždycky smůlu. Visení hlavou dolů – možná tak pomůžeme orgánům přeskládat se v těle jinak, lépe. Hra na epidemii – když už se nehýbe ani jedno tělo je třeba hledat nové působiště. Vystavení se pohledu, připoutání těl k židlím. Je zakázáno dívat se jinam. Recyklace věcí, stávání se věcmi – oboustranně výhodná výpomoc. Svět jako žaludek, svět jako jedna velká skládka. Vrstvení, tlení, pronikání. Žaludek plný žaludků i toho, co je napájí a plní. Žaludek světa, stroj uvnitř stroje. Svět jako had, který si plní své břicho do zásoby. (Ponrepo)