Bekçi

Dva dny hrobníka Saliha, stejně jako život nenápadného člověka, jsou dvě dlouhé etudy věnované podvědomí obyčejného člověka, se kterým se denně setkáváme, ale nikdy mu nevěnujeme pozornost. Dvě noci odhalují, jaké hrozivé rozměry může nabýt potenciální násilí, které se skrývá v lidech, o nichž říkáme, že jsou „tiší, klidní, neškodní a hledí si svého“. Salih pracuje jako hlídač hřbitova v malém městě a žije životem odtrženým od jeho obyvatel i od samotného města. Už léta vykonává stejnou rutinu: odchází z domu pozdě odpoledne, aby se dostal na své stanoviště, ujde přibližně dva kilometry cesty, cestou pozdraví mlékaře, který má stejnou rutinu, stráví noc o samotě ve strážní budce a jejím okolí, brzy ráno se vrací stejnou cestou, opět pozdraví mlékaře, vrátí se domů, nají se, spí a vstává opět pozdě odpoledne, aby nastoupil na směnu.