Mon histoire n'est pas encore ecrite

Jacqueline Gozlan, která v roce 1961 opustila Alžírsko s rodiči, nostalgicky sleduje historii Alžírské kinematéky. Ta je neoddělitelně spjata s nezávislostí země. Děje se tak skrze filmové ukázky a četná svědectví, zejména od jednoho z jejích tvůrců, Jeana-Michela Arnolda, ale i filmařů jako Merzak Allouache a kritiků jako Jean Douchet. Kinematéka, která byla pro Alžířany místem života, byla centrem africké kinematografie. Založena byla v roce 1965 Ahmedem Hocinem, Mahieddinem Moussaouim a Jeanem-Michelem Arnoldem a těžila z nadšení z nezávislosti. Stala se místem setkávání alžírské společnosti a budoucí filmaři v ní našli svou nejlepší školu. V roce 1969 přivedl Všeafrický festival v Alžíru všechny africké filmaře dohromady a od roku 1970 Boudjemâa Kareche rozvíjel sbírku arabských a afrických filmů.