Minatomači

Wai-chan je jeden z posledních rybářů v Ušimadu, malé vesnici v japonském Vnitřním moři. I v 86 letech se stále živí rybolovem na malé lodi a sní o zaslouženém odpočinku. Kumi-san, 84letá vesničanka, se každý den toulá po pobřeží. Je přesvědčena, že sociální zařízení "ukradlo" jejího postiženého syna, aby od vlády získalo dotace. Koso-san, která už má "pozdní staří", provozuje malý obchod s mořskými plody, který jí zanechal zesnulý manžel. Prodává ryby místním obyvatelům a zbytky dává toulavým kočkám. Bohatá starobylá kultura a soudržná komunita Ušimada, kterou opustila modernizace poválečného Japonska, jsou na pokraji zániku.