Tragoudi gia tin Ipeiro

Epirus, oblast Pogoni, na hranici s Albánií. Emigrace a všudypřítomný pocit smrti, rozptýlený ve vzduchu i v záři slunce. Zůstalo jich jen pár. Lidské postavy, jako by byly součástí krajiny. Místo obklopené horami, kde zní polyfonní písně. Ticho, pauzy mezi hlasy a hudba, která tryská ze země. Skrze prolínání osobních hlasů – parti, giristi, klosti a isocrati – se rodí kolektivní harmonie. Film se snaží zachytit rytmus duše Epiru.