()

P. Adams Sitney, profesor vizuálního umění na Princetonské univerzitě, napsal pro Artforum International krátkou esej "Střední záběry: Filmy Morgana Fishera", v níž popisuje film "()." "Fisherův nejnovější film, (), překvapivě uspěl tam, kde Framptonovo paralelní úsilí, Hapax Legomena: Dálkové ovládání (1972), selhalo; používá aleatorické metody k uvolnění narativního nevědomí souboru náhodně vybraných filmů. () se skládá výhradně z "vsuvek" z celovečerních filmů organizovaných podle principů Oulipa. Vsuvky obvykle natáčeli asistenti, když nebyli potřeba hvězdní herci, velké štáby nebo drahé kulisy. Patří mezi ně detaily zbraní, zranění, dopisů, nápisů, náhrobků, strojů, her štěstí, hodinek, peněz a dokonce i intimních pohlazení.