Piuccheperfetto

A. je posedlý svou image. Jako postmoderní Narcis se promítá do nekonečných možností, které mu nabízejí zařízení sociálních médií. Riccardo Giacconi vytváří znepokojivý film o teenagerovi, který se ztrácí v bludišti nekonečných reprodukcí svého portrétu à la Dorian Gray. Film, posouvající fixaci na digitální obrazovky v jejich mnoha podobách do nových a dosud neprozkoumaných extrémů, funguje jako téměř nekonečný pád – bez jakéhokoli padáku – sítí obrazů skrytých za a uvnitř jiných obrazů.