Dzejnieks un Auķis

Tento film, křehký a smyslný jako filozofická báseň, oživuje vzpomínky na mládí básníka Imantse Ziedonise a jeho múzy (herečka Ausma Kantāne-Ziedone, které Imants přezdíval Auķa). V dopisech a pohlednicích nacházeli záchytné body pro svůj vztah a sdíleli svět. Básník v nich líčí setkání s významnými kulturními osobnostmi během cest do vzdálených krajin, popisuje místa, která tehdejší běžný člověk mohl navštívit jen zřídka – ať už Bulharsko, Polsko, nebo dokonce Sachalin. Zábavné jsou jeho postřehy o lidech, které potkával v cizích zemích, stejně jako líčení večírků, kaváren a dívek. Stejně jako v poezii Imantse Ziedonise, i v těchto dopisech se odráží touha po silné rodině plné dětí, po vzájemném porozumění a rozvoji osobnosti. Nechybí ani kontrasty a úvahy o jejich velkých talentech a o tom, jak blízcí si zůstávají, i když dosáhli tvůrčích vrcholů.