Auguste

Tahsin, kterého začala sužovat demence, se snaží svému synovi a vnučce dokázat, že kdysi býval klaunem. Jeho snaha ověřit si realitu svých vzpomínek ho však vede pouze k pochybnostem o sobě samém a o svém zdravém rozumu. Rozpor mezi osobou, kterou si myslí, že pamatuje, a osobou, kterou podle ostatních byl, uvrhne Tahsina do krize identity. Uvězněn mezi barevnou minulostí, na kterou si myslí, že vzpomíná, a šedí přítomnosti, začíná Tahsin pochybovat o tom, kým skutečně je – a kým by měl být.