WunderMediterraneanKammer

Říká se, že peklo připomíná kráter. Ale ti, kdo zrcadlo zničili neúprosným lámáním světla, vědí, že stačí pupek, aby se jedinec potopil. To se děje sirné duši filmu, v jejím pokusu pohřbít vlastní svědomí pod lávovými proudy obrazů. A přesto ji vidíme – duši, bezbřehou – znovu odkrytou, jak si vychutnává prchavou šanci začít znovu, znovu se objevit ve světě, vstoupit do něj (stát se jím). Znovuzrození není možné; a co se týče nikdy se nenarodit, na to už je příliš pozdě. Pravý stav přírody je Nicota. Tak si lehněme a v klidu korodujme. A mezitím nezapomeňme zmizet, znovu se objevit, ponořit se a pak vyplavat na hladinu, rozplynout se a uvolnit se. Valgická lidskost: život nestojí za to žít. Ti veselejší z nás by mohli namítnout. Není to hřích? Nechat se rozdrtit olověnou oblohou? Potopit se do žhnoucího, sešitého hliníku Středozemního moře? Odpověď dává mrzutý měsíc.