Il n'y a rien de plus inutile qu'un organe

„Není nic zbytečnějšího než orgán,“ napsal Antonin Artaud v roce 1947 a mimochodem dal jméno novému druhu bytí: Tělu bez orgánů. Film je rozdělen do tří částí, které kopírují dělení básně Božská komedie, a respektuje chronologii Danteho cesty peklem, očistcem a rájem. Během této cesty je jeho lidské tělo rekonstruováno a reorganizováno do nového těla, osvobozeného od organismu a orgánů. Toto nové tělo, v kontaktu s Beatrice a díky svému vzestupu, se stává bodem cirkulace nejrůznějších toků a intenzit.