Les Noces de Figaro, Opéra Garnier de Paris

Figarova svatba je jednou z nejznámějších oper vůbec. Brahms o ní hovořil jako o „zázraku“ a stížnost Hraběnky dodnes rezonuje jako jedna z nejdojemnějších hudebních pasáží. Právě adaptací Beaumarchaisovy komedie, jež ve své době vyvolala skandál v pařížské společnosti, zahájili Mozart a jeho libretista Da Ponte svou první spolupráci. Hru zakázal Josef II. roku 1785 ve vídeňském divadle. Bylo to proto, že příliš obnažovala rozpory již se hroutícího režimu, připraveného padnout s Velkou francouzskou revolucí? Netia Jones zachovává samotnou podstatu Beaumarchaisovy hry, když se s humorem, leč nikoli bez zlomyslnosti, ptá na mezilidské vztahy v inscenaci, která mate realitu a fikci do té míry, že si, podobně jako Hrabě, klademe otázku: „Hrajeme komedii?“