Karlos

Existují dva typy diváků, které Karlos uspokojí: fanoušci zápasů MMA, jež u nás právě Vémola proslavil, a čtenáři společenských rubrik. Ostatní si za celovečerní dokument, jenž jde ve čtvrtek do kin, nejspíše klidně odpustí vstupné.

Svižně natočený, ale vnitřně prázdný dokument, který slouží spíš jako rekapitulace Vémolovy kariéry než jako osobní zpověď. Fandy MMA a populárního zápasníka Karlos jistě jednorázově pobaví, ostatní na něj ovšem asi názor nezmění a výjimečně intimní či silný moment budete v této sebepropagaci hledat marně.

Devadesát minut uteklo jako voda. Z kina si odnáším jednoznačně pozitivní zážitek. Ocenění si zaslouží jak režisér za dlouholetou práci a trpělivost, tak i Karlos. Hlavně, a to doufám, za upřímnost.

Na pár místech jsem se opravdu dobře zasmál (většinou na místech, kde to autoři nezamýšleli), ale na komedii to není dostatečně vtipné. Jako dokument je to průměrné a mnoho důležitých událostí z Vémolova života je podáno tak zkratkovitě, že jsem například vůbec nepochopil, kde vzal peníze na ten megadům s bazénem, krokodýlem a tygrem. Je to ale natočeno řemeslně zručně, docela to šlape a je to příjemně krátké.

Karlos „Terminátor“ Vémola je fenomén českého MMA i bulvárních médií a sledovat jeho život v časosběrném dokumentu je jako cesta do minulosti lemovaná úspěchy a pády. Hluboko pod povrch mediálního obrazu se sice autorům proniknout nepodařilo, ucelenější obrázek života slavného bijce však poskytují dostatečně. Zůstali tak sice lehce napůl cesty, ale nedostatek vhledu nahrazují nepřeberným množstvím „zákulisních“ záběrů, takže ve výsledku mají divákům co nabídnout. A to se cení.

Ačkoli je film řemeslně vynikající, pozorovaný subjekt z něj dělá záležitost pro fanoušky MMA, nebo milovníky bizáru. Vzhledem k tomu, že se víc věnuje Vémolově soukromí než jeho konkrétním sportovním výsledkům, se můžeme přiklonit k tomu druhému. Co se celkového vizuálu týče, je vidět, že počáteční časosběr nastavil nějaký “punkový” layout, kterého se autoři drželi a navzdory pár vtipným gagům bylo těžké jej autenticky udržet. Nedá se bohužel říct, že by tento dokument oproti jiným zásadně vyčníval.

Karlos je tak nepřekvapivě dokumentem určeným především pro fanoušky Karlose Vémoly a pro příznivce MMA. Pro ostatní (i pro zvědavce, kteří zápasníka znají pouze z titulků bulvárních plátků jako extravagantního boháče a chovatele exotické zvěře) bude dokument především zábavným náhledem do lehce bizarního panoptika výstředního životního stylu určovaného mužem, co si libuje ve zlaté barvě, v obývacím pokoji má akvárium se žraloky a životní partnerky si vybírá podle toho, aby co nejvíc připomínaly blonďatou silikonovou modelku Pamelu Anderson. Boj o nějaké nosnější téma ale snímek prohrává, jelikož o fenoménu MMA toho řekne pramálo a u titulního Karlose se nakonec omezuje jen na nepříliš objevný (byť jistě obdivuhodný) příběh o schopném sportovci, který to dotáhl mezi světovou špičku.

Buší do lidí, chová šelmy a žraloka a rád se ukazuje s lobbistou Ivo Rittigem. „Jsem prostě fighter,“ hlásá zápasník Karlos Vémola v dokumentu Karlos, který nyní vstupuje do kin. Jeho fanoušky bezesporu potěší, hlubší filmařskou výpověď o kontroverzní Vémolově osobě ale nenabízí. Jen cosi jako našlehaný bizár, jenž rychle vyšumí z hlavy.