Behind The Gel

Gel byl modrý, když jsem ji poprvé potkal. Čistě blankytně modrý. Byla tak jasná a tak vzdálená. Bylo to tak bílé jako obzor. Ohlédl jsem se dovnitř, gel se zdál žlutý, jako světlo. Vyšel jsem na ulici, jen tak na nějakou ulici. Bylo tak chladno, tak prázdno, tak zeleno. Cítil jsem se sám, cítil jsem se tak ztracený. Město bylo zelené, namodrale zelené, a ulice byly zelené. Začarované kruhy. Nemůžu se dostat ven, vtahuje mě to. Malé město, které se otáčí a pohlcuje mě. Tak hluboko v ulicích, které nikam nevedou, uvnitř ní. Žlutá je červená, lákavá červená, zve mě dovnitř. Ven z města. Čas plyne, bylo to tak drsné. Ona bledne, za gelem. Bylo mi tak teplo, čekal jsem na ni. Byl jsem ztracen uvnitř města, spirálové ulice, které vedou dovnitř, mě vtáhly dovnitř, do té modři uvnitř. Cítím čas, plyne pomalu, je tak rychlý. Je tak chladno uvnitř města, je tak chladno uvnitř mě. Tolik lidí, tak velká prázdnota.