O Iky se říkalo, že jsou to sadisté, kteří nechávali vyhladovět vlastní děti a pro zábavu se vyprazdňovali před domy druhých. Byli odsouzeni jako nejhorší a nejzvrhlejší bytosti na Zemi a doporučovalo se, aby byla jejich kultura zničena pro její vlastní dobro. Od prvních studií se je nikdo neodvážil 40 let natáčet. Ikland vypráví o snaze znovu se spojit se ztraceným koutem lidstva. Pro režiséra Cevina Solinga představovali poslední výspu představivosti ve světě zbaveném mýtů. Riskoval svůj život i životy svého štábu, když cestoval válkou zničenou severní Ugandou, aby se k nim dostal. Jejich zážitek byl cizí a neskutečný způsobem, jaký si dokázal představit jen Jonathan Swift.