Une aurore sans fin (film manifeste)

Tento filmový manifest, zhudebněný Berndtem Deprezem, je kondenzací 35 let tvorby Stéphana Martiho. Sestavený z úryvků mnoha filmů, nově uspořádaných do jednolitého celku, se nese ve znamení experimentální kinematografie, jak ji definoval její nejbrilantnější historik Dominique Noguez. Snímek je skutečným úvodem do barokního a smyslného světa filmového tvůrce a zároveň zamyšlením nad jeho praxí. Od Corpress (1975) po Purple Kiss (2010) je tento film také oslavou setkání s jeho „aktéry“, skutečných okamžiků milosti „zachycených“ na stříbrném filmu (Super 8 a diapozitivy) a digitálně hybridizovaných.