Maman, le Liban et Moi

Vizuálně působivá meditace nad ztrátou a vnímavá politická kritika, toto hluboce osobní dílo má dva subjekty: churavějící matku filmařky Olgy Nakkas a chaotickou zemi, kde Nakkas vyrůstala. Obě onemocněly v roce 1975, u jedné nástupem neléčitelné deprese a u druhé krvavou občanskou válkou, která přinesla hluboké rozpory. V tomto pokračování filmu LIBANON: ÚTRŽKY (1994) Nakkas uvažuje nad svízelnou situací země, kterou zjevně miluje, a zároveň vzdává hold své drahé matce.