Wenn Goethe das gewusst hätte

Píše se rok 1978. Hartmut Geerken, ředitel Goethe-Institutu v Kábulu, je na misi. „Nemůžeme změnit společnost, ale můžeme změnit krajinu,“ říká – doslova. Geerken, šibal a don Quijote, přistupuje ke své kulturní práci s hravou neposlušností a vytváří hluboký vzájemný respekt k zemi, která je většině Evropanů cizí. Film ho sleduje, jak tlačí klavír na kárce na improvizovaný koncert s afghánskými a německými hudebníky, navštěvuje vesnického umělce a setkává se s proslulým hráčem na tabla – negramotným, přesto hudebně výmluvným za hranicí slov. To, co začíná jako rozmarná cesta, se stává dojemným milostným dopisem zemi na pokraji nezvratných změn – bezstarostným, přesto prodchnutým melancholií.