RR

RR využívá hudební modely jako paradigma. Středobodem každé části filmu je přepis Bachovy kompozice pro dva hlasy. Dvě plátna podtrhují toto paradigma tím, že jedno je vždy souběžnou reflexí vizuálního vývoje druhého, bez ohledu na pozici cívek (vlevo nebo vpravo): vizuální reprezentace inverzní techniky tématu, která se v hudbě často používá. Použití zrcadlení záměrně obchází otázku reality reprezentace. Ta už nemá žádný význam, teď, když jsme v oblasti odraženého obrazu, imitace. Dva obrazy se navzájem odrážejí v neustálém pohybu tam a zpět, do jisté míry napodobují vývoj (falešných) panoramat, které film tvoří. Panorámata metaforicky evokují, i když jen povrchně, klaviaturu.