Charon

Americké kreslené filmy jsou výchozím bodem pro nové dílo Martina Arnolda. Sekvence krátkých filmů tvoří základ procesu fragmentace, dekonstrukce, demontáže a opakování. Arnold používá zábavu pro celou rodinu k vytváření filmů s otevřenými možnostmi asociací. Jeho díla, jako jsou Hydra (2013), Charon (2013), Nix (2013) a Sebeovládání (2011), představují postavy, jejichž anatomie již není rozpoznatelná, ale spíše připomíná loutky dálkově ovládané zvenčí. Chvějící se ruce, tančící jazyky, mrkající oči a chroptící ústa se pohybují jako duchové proti propastně hlubokému černému pozadí, v němž tělesné prvky neustále mizí, aby se opět objevily.