Nix

Americké kreslené filmy jsou výchozím bodem pro novou tvorbu Martina Arnolda. Sekvence krátkých filmů tvoří základ procesu fragmentace, dekonstrukce, demontáže a opakování. Arnold používá zábavu pro rodiny s dětmi k vytváření filmů s otevřenými možnostmi asociací. V jeho dílech, jako jsou Hydra (2013), Charon (2013), Nix (2013) a Sebeovládání (2011), se objevují postavy, jejichž anatomie už není rozpoznatelná, ale spíše připomíná loutky, dálkově ovládané zvenčí. Třesoucí se ruce, tančící jazyky, mrkající oči a chrápající ústa se pohybují jako duchové proti propastně hlubokému černému pozadí, v němž tělesné prvky neustále mizí, aby se znovu objevily.