Highway

Nervózní projížďka Hilary Harrise po New Yorku Roberta Mosese odkazuje na klasické městské symfonie 20. let, ale je střižená tak, aby odpovídala energii nové éry. "Nejvíc vzrušující věc na filmu je pohyb," napsal jednou Harris, a ve snímku Dálnice ukazuje proč. Natáčí z jedoucího auta samotnou silnici, její rampy, značky a celkovou preclíkovou logiku. Film si můžete vychutnat čistě jako přehlídku grafických forem, ale na hlubší úrovni Harris reviduje tradiční panorama, aby zachytil automobilovou zkušenost městského prostoru. Pohled z dálnice prokládá všemožnými kamerovými efekty, ale nakonec je to jeho prostá fascinace měnícím se tvarem silnice v rychlosti, co oživuje plátno. Dálnice, oceněná bronzovou medailí na Mezinárodním festivalu experimentálního filmu v Bruselu v roce 1958, se dnes jeví jako svižná odbočka mezi "Na cestě" (vydáno o rok dříve) a ranými filmy francouzské nové vlny (která je za rohem).