Neplacené volno

Rok po premiéře svého dokumentárního debutu Lapilli se Paula Ďurinová vrací se zcela odlišným, ale neméně senzitivním filmem Neplacené volno. Aktivisticky pojatá anatomie vyhoření, zasazená do berlínské metropole, proplétá observaci komunitního sdílení s experimentálněji laděnou montáží. Všímá si mýtů spojených s individualisticky modelovanou společností, současně ale objevuje upřímné momenty sounáležitosti mezi jedinci, kteří se o svých úzkostech nebojí hovořit. Osobní, zároveň i velice lidský film nabádá k zastavení v rušných časech, v nichž vyhoření nemusí znamenat konec, ale naopak nový začátek, a kde se individuální bolest pozvolna proměňuje v sílu kolektivního sdílení. (KVIFF)