Flores de la llanura

Po zavraždění Silvie se její sestřenice Yecenia, tkadlena z Květinové louky, spolu s dalšími ženami věnujícími se tkaní pouští do rituálního a poetického truchlení. Ženy ñomndaa sdílejí starobylou moudrost o svém řemesle, hluboce zakořeněnou v úchvatných mýtech a skutečných zážitcích jejich předkyň. Stařešiny rozhodnou, že jediný způsob, jak jít dál, je dívat se do budoucna a postarat se o malé děti, které po matčině vraždě zůstaly. Yecenia promlouvá v rádiu a naléhá na svou komunitu, aby do svého jazyka zavedla nová slova, jako je femicid. Skrze tento rituál se nitě, sny a jejich řemeslo kolektivně splétají jako akt uzdravení a odolnosti. V Květinové louce se tkaní stává aktem odporu.