Habitat

Teprve až v Habitatu se bludný pohled Rattého partnera konečně uklidní v kaskádovitém zakřiveném tvaru nasáklém barvou blednoucího západu slunce. Odhalení tohoto prostředí vytváří vizuální vyrovnanost, která se v Rattého díle s chvějícími se liniemi zpětné vazby vyskytuje jen zřídka. Jednoduchost a přesnost vertikálních linií, které tančí po obrazovce v Habitat, naznačují jakýsi transcendentální příjezd do téměř dokonalé modulární frekvence, kde se vstup a výstup harmonizují. Tyto linie jsou zataženy jako opona, aby znovu odhalily lesklý horizont, tentokrát jemně zabarvený duhovým spektrem vytvořeným ze saturace signálu gama rampy.