The Little King or The One

Sedím tu, na svém trůně, a vládnu světu. Ale co to vlastně znamená? Moc. Slovo, které se vznáší nad hlavami všech, slovo, které šeptá v temných koutech duše. Lidé po ní touží, bojí se jí, obdivují ji a nenávidí. A já? Já ji mám. Ale jaká je cena? Izolace. Osamělost. Nekonečná zodpovědnost. Vidím svět z výšky, sleduji hemžení malých figurek, které se snaží dosáhnout svých cílů, naplnit své sny. A přitom je tak snadné je rozdrtit. Jediným slovem, jediným gestem. Jsme jen lidé. Králové a žebráci, otroci a vládci. Všichni dýcháme stejný vzduch, pijeme stejnou vodu, bojíme se stejné smrti. A přesto se dělíme, bojujeme, ubližujeme si navzájem. Pro co? Pro moc. Pro iluzi kontroly. Někdy se sám sebe ptám, jestli to má smysl. Jestli by nebylo lepší se toho všeho vzdát, sundat korunu, opustit trůn a ztratit se v davu. Být jen dalším člověkem, bez břemene zodpovědnosti, bez vědomí nekonečné moci. Ale pak se podívám na ty tváře, plné naděje, strachu, obdivu. A vím, že nemůžu. Nemůžu je opustit. Protože ať už je to pravda nebo iluze, má moc je drží pohromadě. Je to pouto, které je spojuje. A já, chtě nechtě, jsem jeho strážcem. Takže sedím dál na svém trůně, vládnu světu a přemýšlím. O moci, o lidech, o ceně, kterou za ni platíme. A doufám, že jednoho dne přijdu na to, co to všechno vlastně znamená. Než mě ta tíha rozdrtí. Než i já sám podlehnu iluzi moci.