A když už si divák myslí, že tvůrce filmu přistihl u snahy prvoplánovitě šokovat, zjišťuje, že ty nejhorší momenty filmu jsou bohužel dílem reality. Od spoutání Bobbyho Seala před zraky všech přítomných až po do očí bijící zaujatost soudce. Podobnost se současnou americkou realitou je alarmující a film je bez pochyb mrazivým a vrcholně aktuálním příspěvkem k vnímání svobody projevu v USA. A možná i to jej za pár měsíců katapultuje do boje o Oscary.
Chicagský tribunál s velkou pravděpodobností potěší zaryté obdivovatele Sorkinovy psací sliny a potvrzuje, že slavný scénárista skutečně umí i zručně režírovat a vést diváckou pozornost, ale přeci jde v řadě ohledů o zklamání. Soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží.
Přesto všechno je Chicagský tribunál ztělesněním skvělého scénáře, parádních hereckých výkonů, zábavného a svižného vyprávění a především prodání známé americké události nejen novým generacím, ale případně i nezainteresovaným zahraničním lidem. Sorkinova novinka má v tomhle ohledu funkci informativní a je to funkce informativní, která je zároveň skutečně záživná.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
