
Humanoidní postava tluče do svého těla a vydává přitom zvířecí, hrdelní zvuky. Obraz je občas "zastaven" a "spuštěn" pomocí pauzy kotoučového magnetofonu – zmrazená linie šumu (asynchronní snímek) protíná obraz a posiluje pocit fyzické přítomnosti. Zvučící postava je nakonec umístěna do elektronicky generované krajiny s chrámovými strukturami vlnící se zpětné vazby. Další zpracování hlasu a dodatečné rytmické elektronické zvuky navozují dojem rituálu.