Eponine

Když jsem v roce 1975 začal psát a natáčet svůj film Eponine, chtěl jsem vědomě "otestovat" tento a další analytické koncepty pomocí filmu: postavu matky bez tváře; zvukovou evokaci vnějšího světa, který divák nikdy nespatří (protože se film odehrává uvnitř domu, z něhož se nevychází); a vytvoření imaginární topografie. Úspěch tohoto filmu mi ukázal, že tyto koncepty "fungují". Teorie pro mě tedy není mrtvá demonstrace. Živá teorie musí vycházet z osobní zkušenosti.