FOGO FRIO

Fogo Frio je zamyšlená meditace o portugalské kinematografii a identitě, kterou rámuje pronikavá narace kritičky Justine Peres Smith. Dvě prostředí – portugalský rodinný dům a quebecká divočina Laurentin – se prolínají v snovém průzkumu paměti a umělecké příslušnosti. V centru dění Lloyd pálí dopisy v ohni, možná i slova samotné Justine ("Milý Lloyd... S pozdravem, Justine"). Jejich nejednoznačné pouto odráží napětí filmu mezi tradicí a znovuobjevením. Fogo Frio, zrozený z režisérova odporu ke konvenčnímu "portugalskému filmu", se stává osobním zúčtováním – kolaborativním, improvizačním dílem, které zpochybňuje mýtus osamělého autora. Skrze oheň, ticho a syrovou krásu si klade otázku: Jak tvořit umění podle vlastních pravidel?