Cafe Royal

Sedm let po svém filmovém debutuSemena (Seeds) představila v Paříži žijící modní návrhářka a filmařka TändzinDasäl svůj nový film Cafe Royal, který natočila společně s Remi Cariteyem. Film, který se odehrává v Paříži, ukazuje tibetské postavy "vzdálené od obvyklých tibetských stereotypů a odhaluje je prostě jako muže a ženy, poznamenané jejich vlastními touhami, zklamáními a osamělostí." Kromě Pämy Šicchecchang (hlavní postava filmu), Tändzina Öbum a Tenzin Norsanga (oba jsou bývalí členové Tibetského institutu múzických umění /TIPA), zbylé obsazení jsou nové tváře, které v tomto “bezrozpočtovém” snímku herecky debutují.

V jistém smyslu Dasäl vytvořila první anti-šangrilovský film. Na rozdíl od ctnostných tibetských buddhistů podle představ západní imaginace nebo politických obětí, které jsou v obvyklém podání vždy vylíčeny kolektivně, jsou Dasälini Tibeťané jedinci, kteří jsou zranění a poznamenaní šrámy, nikoli však zcela nevinní; jsou ztraceni ve svých vlastních myšlenkách stejně jako v tomto světě, mají velké sny, ale málo nadějí. Přistáli v Paříži, ale vězí v Café Royal – smutné kavárně, která je všechno, jen ne Královská. Přesto si tito jednotlivci – uprostředznelidšťujících podmínek, v nichž se nacházejí – zázračně dokázali vytvořit malé okamžiky laskavosti, které zachovávají jejich lidskost a důstojnost.

Kavárna je metaforou politické a osobní nejistoty, v níž jsou tito vyhnanci jednotlivě i kolektivně lapeni. Jejich stav bez státní příslušnosti je drží v zajetí ve více než jednom rozměru; odráží širší osud mnoha neregistrovaných migrantů, kteří byli vyhnáni z původních domovů válkou, politikou nebo přírodní katastrofou. Pod neonovými světly kavárny mlčky usrkávají svá latté v jakémsi mezistavu –bardu – a pevně se drží prchavých okamžiků tepla a kamarádstvípři čekání na doklady, které by je přivedly na denní světlo.

Na rozdíl od zapomenutelných postav příběhů bez děje, které zalidňují filmy podružných umělců, Tibeťané v Cafe Royal působí skutečně a jejich rozhovory znějí autenticky. Jejich výkon oživuje plátno a propůjčuje filmu bijící srdce a skutečnou duši. Jsme vtahováni do jejich životů a najednou si přejeme, aby film trval déle než 40 minut, abychom mohli i nadále sledovat jejich příběhy. Café Royal je milníkem v tibetské exilové kinematografii a je velkým úspěchem nesmírně talentované režisérky, jejíž hvězda právě vychází. (Festival tibetských filmů a filmů o Tibetu FLIM Praha)