Pro koho film je? Pro milovníky pořádně ujetých filmů. Pro fanoušky Cage a jeho herecké vyšinutosti. Pro fanoušky osmdesátých let minulého století. Pro ty, kteří podobně jako Abed ve Zpátky do školy nevědí, jestli Cage je dobrý nebo špatný herec a potřebují pomoc s rozhodováním. Pro fanoušky Jóhanna Jóhanssona.
Mandy - Kult pomsty je totiž film úplně mimo, člověk odrostlý na béčkách a laciných snímcích s přehnaně digitální stylizací mu ale musí fandit. Na rozdíl od nich totiž film jde jasně za svým a nikdy nepřekročí onu hranici mezi jasně autorským dílem a laciným béčkovým brakem na které celou dobu balancuje.
Cage ani nemusí moc hrát, stačí mu tvářit se vyšinutě, což zvládá dokonale a divákovi tahle póza k pochopení jeho pohnutek stačí. Pokud si tedy občas ulítáváte na bezdůvodně krvavých jatkách a milujete pokleslé osmdesátkové klasiky, Mandy je rozhodně filmem pro vás.
Mandy je každopádně "těžkej úlet", který bude pro milovníky jednoduchých přímočarých žánrovek příliš artistní a pro milovníky uměleckých filmů zase může být příliš se pohybující v brakovém filmovém univerzu. Součástí filmu jsou časté ukázky brakových filmů, které Cageova postava fascinovaně sleduje v televizi.
Co však z Mandy dělá namísto nápaditého gore hororu skutečnou šílenost, je míra psychedelie, již vlastně ani nedokážu úplně popsat. Zdlouhavé dialogy sektářů jsou stejně zneklidňující (a nikam nevedoucí) jako nekonečné kamerové jízdy a záběry na obličeje hrdinů. V nemálo momentech jsem si vlastně nebyl jistý, jestli je přítomný humor záměrný, či nechtěný.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
