Téma29. 4. 2024
TV sledovanost: Iveta byla poražena nečekaným soupeřem. Pohlreich dostal finální ránuZajímavosti 41
- Je to podruhé, co se Dean Norris objevil ve filmu s názvem "Vyjednavač", když se v roce 1998 objevil v trháku se Samuelem L. Jacksonem a Kevinem Spaceym v hlavních rolích.
- Střihač Andrew Hafitz, který sestavil hrubý sestřih rozpracovaného filmu s neustálým přísunem denních snímků, začal respektovat svižné tempo, které udržovali režisér Brad Anderson a kameraman Bjorn Charpentier. "Velmi na mě zapůsobilo, jak byly scény navrženy," řekl Hafitz. "Brad natáčí jen velmi málo záběrů a téměř neustále nechává běžet dvě kamery, takže jsme měli spoustu možností."
- Postava pracovnice CIA Sandy Crowderové (Rosamund Pikeová), která má v popisu práce strážkyni tajemství, ovlivňuje přesvědčivým způsobem její osobní život. "Nemůže nikomu věřit, takže Sandy si lidi nepouští příliš k tělu, i když Brad nám dovolil zahrát několik momentů, kdy se vám dostane trochu okna do její duše," řekla Pike. "Hrát Sandy mě bavilo, protože se do ní nemusel zamilovat nějaký muž, což je docela osvobozující. Je definována svými činy. Sandyina rozhodnutí pod tlakem nakonec ovlivní výsledek celého příběhu a to pro mě bylo dost vzrušující."
- Scénárista Tony Gilroy porovnal politické klima v době, kdy byl scénář dokončen, tedy na počátku 90. let, s dobou, kdy byl film natočen a poprvé uveden do kin na konci roku 2010. "Drama ve scénáři bylo stále velmi intenzivní, ale politická radioaktivita zcela opadla," řekl Gilroy, který strávil tři měsíce přepracováváním scénáře. "O tom, co se stalo v Libanonu v zimě 1982, se už moc nepolemizuje. V tuto chvíli jsme se přesunuli k vnoučatům tohoto původního problému."
- Když tento film na počátku 90. let nedostal zelenou od studia, scénárista Tony Gilroy odložil scénář a pokračoval dál. V roce 2003 se ke scénáři dostal producent Radar Pictures Mike Weber. "Byla to jedna z prvních věcí, které jsem četl, když jsem nastoupil do Radaru," vzpomíná Weber. "Scénář byl skvělý, ale říkal jsem si, jak bych vůbec mohl Bejrút natočit, když všechny věci, které jsou náročné na jeho realizaci, jsou zároveň těmi, které ho dělají tak dobrým. V průběhu let jsem měl slovo 'Bejrút' vždycky napsané na lístečku přilepeném v rohu obrazovky počítače." Poté, co se v roce 2012 objevil film Argo, se projekt z poznámkového lístku stal komerčně životaschopným projektem.
- Vzhledem k velkému množství scénických lokací se scénograf Arad Sawat zaměřil na hledání již existujících míst, která nejlépe poslouží příběhu. "Ve skutečnosti jsme nevytvářeli mnoho scénografie," řekl Sawat. "Hodnota natáčení na místě v Tangeru byla z hlediska atmosféry obrovská. Architektura těchto rozbořených budov skutečně vypráví příběh místa plného krve, náboženství a pomsty."
- Režisér Brad Anderson vyzval kostýmního výtvarníka Carlose Rosaria, aby pro Masona Skilese (Jon Hamm) vytvořil kostýmy, které by zdůraznily snahu amerického vetřelce najít své místo ve zpustošeném městě na Blízkém východě. "V polovině filmu je jeden záběr, kde je Mason oblečen do oxfordské košile a mokasín, zatímco prochází opuštěným náměstím, které bylo právě dokončeno a zničeno," řekl Anderson. "To je druh kontrastu, který pro mě byl opravdu vzrušující, jako způsob, jak ukázat Masonův odcizený stav mysli."
- Herec Shea Whigham, který hraje politického agenta Garyho Ruzaka, zasypával scenáristu filmu Tonyho Gilroye otázkami o zákulisí Bejrútu a ocenil intenzivní nasazení, které vyžadují členové americké zpravodajské komunity USA. "Tito lidé pracují ve stínu a nasazují se pro naši zemi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu."
- Pro herce Jona Hamma, který hraje ústřední postavu Masona Skilese, dodává natáčení v Maroku a jeho odlehlých pouštních oblastech filmu pocit bezprostřednosti, který by podle jeho slov nebylo možné zopakovat v USA. "Tanger mi připadal velmi cizí a doufám, že se to pozitivně projeví i u lidí, kteří se na film dívají," řekl. "Mohli jsme to natočit na zadním pozemku v Burbanku, na Warner Ranch nebo v Albuquerque, ale Bejrút působí opravdově, protože nemusíte malovat věci jako mrakodrapy, školní autobusy nebo značky zastávek."
- Vzhledem k tomu, že tento film zahrnuje období rozkvětu Bejrútu v 70. letech jako okouzlující turistické destinace i jeho občanskou válkou zničenou inkarnaci o deset let později, využil scénograf Arad Sawat bohatě strukturované prostředí Tangeru, aby do míst vnesl náznaky šťastnější minulosti. "Když jsme vytvářeli vzhled filmu, použili jsme pozadí 70. let jako jakousi zadní vrstvu příběhu z roku 1982," řekl Sawat. "Podívali jsme se na nápisy na ulicích a zjistili, které části jsou francouzské, které arabské, které západní a blízkovýchodní dohromady. Takže to, co vidíte, není jen nějaká válečná zóna na Blízkém východě. To, co jsme natočili pro Bejrút, má mnohem větší příchuť."
- Kostýmní výtvarník Carlos Rosario, jehož tým zhotovil veškeré oblečení přímo v Maroku, navrhl kostýmy, které jsou dvojnásobnou formou kulturní identity. "Potřebovali jsme pochopit, kdo jsou sunnité, šíité a drúzové, muslimové v západní části Bejrútu a křesťané na východě," řekl Rosario. "Bylo tam tolik různých kategorií kostýmů, že jsem měl pocit, že ztvárňuji nejen jeden svět, ale všechny různé světy lidí z různých náboženských prostředí."
- Herec Jon Hamm se těšil, že kromě politicky závažných témat Bejrútu prozkoumá i osobní trauma, které dodává cestě Masona Skileho hloubku. "Když se s Masonem setkáme poprvé, zdá se, že má všechno pohromadě a snaží se ve světě dělat dobré věci." Hamm řekl. Pak se Masonův život během několika děsivých vteřin rozpadne. "Chvíli trvá, než se Mason z této hluboké tragédie dostane. Když se vrátí na místo, kde se to všechno stalo, tam Mason začne nacházet nějaké štěstí a své místo ve světě."
- Podle producentky Moniky Levinsonové trvalo hlavní natáčení tohoto filmu pouhých třiatřicet dní.
- Kostýmní výtvarník Carlos Rosario vytvořil pro Masona Skilese (Jon Hamm) tři výrazné změny šatníku, které odrážejí proměnlivý osud postavy. "Když je postava Jona Hamma poprvé v Bejrútu na začátku 70. let, je extrovertní, skoro jako by se předváděl," řekl Rosario. "Proto jsme ho oblékli do večírkových šatů s bílou barvou obleku. Měl jsem pocit, že tenhle koktejlový večírek je jeho teritorium. Měl to pod kontrolou." O deset let později Masonovo oblečení signalizuje, že jako demoralizovaný zákulisní vyjednavač práce sklouzl k alkoholismu. "Bylo pro mě důležité vytvořit rozcuchaný, dekonstruovaný typ mišmaše různých věcí, abych sdělil skutečnost, že se Masonův život rozpadá," řekl Rosario. "Když se pak vrátí do Bejrútu, chtěl jsem, aby se diváci více soustředili na postavu a děj než na jeho šatník, takže jsem zvolil velmi klasická saka a košile."
- K pestré sbírce amerických herců se ve filmu objevila nová tvář pro anglicky mluvící publikum, alžírský herec žijící v Paříži Idir Chender, který ztvárnil dospělého Karima. "Idir mě ohromil, když přišel na konkurz," řekla producentka Monica Levinsonová. "Myslím, že se opravdu vžil do emocí, kterými by tato postava měla projít, a do výzev, kterým v životě čelí, když si musí udržet pozici nejvyššího muže této teroristické buňky."
- Film je dobovým špionážním thrillerem, který má pro současné publikum velkou odezvu. Snímek se vrací ke kořenům blízkovýchodního terorismu jako pozadí nadčasového příběhu o hledání míru jedním mužem. "Myslím, že diváci, kteří Bejrút uvidí, se začnou zajímat o některé historické události, kterých se dotýkáme," řekl producent Mark Weber. "Také si myslím, že jde o myšlenku, že jeden člověk může něco změnit, i když je to jen malá změna. Ve špatné situaci se musíte obléknout a pokusit se věci zlepšit."
- S výjimkou jednoho natáčecího dne na Rhode Islandu se tento film natáčel celý v létě 2016 v Tangeru na severozápadě Maroka a jeho okolí. "Tanger jsme si vybrali jako ideální místo pro ztvárnění Bejrútu, protože se nerozvíjel tak, jako se modernizovaly mnohé jiné oblasti v regionu," řekl producent Mike Weber. "Když jsme byli v Tangeru a viděli všechna ta místa, měli jsme pocit, jako bychom se vrátili v čase."
- Z pohledu režiséra Brada Andersona herec Jon Hamm dokonale ztělesnil strašidelného akčního muže, jak ho ve svém scénáři koncipoval scenárista Tony Gilroy. "Jon a já jsme měli velký zájem na vytvoření skutečného pocitu Masona jako této poškozené duše ve zničeném městě," řekl Anderson.
- Scénárista Tony Gilroy se ponořil do výzkumu a zjistil spoustu podrobností, na jejichž základě vymyslel události, které se mohly v Libanonu odehrát o tři desetiletí dříve. "Mezi telefonickými rozhovory s lidmi a budováním rozsáhlé knihovny jsem se prohrabal konkrétním tříměsíčním obdobím, které ve filmu pokrýváme, když se Mason vrací do Libanonu," vysvětlil Gilroy. "Dozvěděl jsem se mnoho překvapivých věcí. Netušil jsem, že OOP [Organizace pro osvobození Palestiny] je tak složitá, rozvrstvená a zkorumpovaná. Neměl jsem ani tušení o složitosti izraelské touhy dostat se do Libanonu nebo o kličkách, kterými Izrael prošel, aby ospravedlnil invazi do této oblasti. Věděl jsem o Reaganově Bílém domě, když tam přišli George Schultz, Oliver North a Robert McFarland, a věděl jsem o událostech, které vedly k bombardování amerického velvyslanectví v Bejrútu. Ale dokud jsem nezačal dělat svůj výzkum, neznal jsem všechny složité detaily."
- Kameraman Bjorn Charpentier natáčel jednu obzvlášť napínavou sekvenci v opuštěné části města Tangier v Maroku po dvě noci bez běžných osvětlovacích zařízení. "Tam, kde jsme natáčeli, nebyla elektřina ani světlo," řekl Charpentier. Aby to bylo ještě složitější, režisér Brad Anderson chtěl zpomalené záběry. To znamenalo, že Charpentier musel použít vysokorychlostní film, který obecně vyžaduje velkorysé množství osvětlení. "Výzvou pro mě bylo, že jsem nechtěl porušit své pravidlo nevytvářet falešné měsíční světlo, takže jsem musel scénu nasvítit bez pouličního osvětlení nebo elektřiny a přesto natáčet vysokorychlostně. Moc jsme toho nenacvičovali, ale znal jsem své přibližné úhly. Dál už jsme nechali věci plynout. Pohyby kamery byly zcela motivovány děním v daném čase a prostoru, stejně jako u dokumentárního filmu."
- Aby režisér Brad Anderson zdokumentoval původní drsnost a vitalitu města Tangeru, které je předobrazem Bejrútu, přizval ke spolupráci belgického kameramana Bjorna Charpentiera, který se ujal kamery filmu. Charpentier, držitel ceny Grand Prix z Cannes za televizní reklamu Leica "Iconic", ochotně přijal Andersonovu drsnou estetiku. "Brad chtěl, aby byl Bejrút temný, špinavý a rychlý, ne příliš čistý jako americký film, ale spíše v evropském stylu," řekl Charpentier, který jako vzor vypjaté filmařské práce studoval ruční kameru Rogera Deakinse v americko-mexickém hraničním thrilleru "Sicario" (2015). "Brad chtěl vše natáčet z ruky dvěma kamerami, abychom mohli zůstat u energie herců a pokračovat v natáčení."
- Producentka Monica Levinson obdivovala efektivní spolupráci režiséra Brada Andersona a kameramana Bjorna Charpentiera. "Na place Brad přesně věděl, co každý den potřebuje," řekla. "Uprostřed záběru si promluvil s Bjornem a jejich myšlenky splynuly. Oba dva by záběr mírně změnili, aby ušetřili čas při přípravě. Normálně režisér řekne: 'Přenastavíme to', a vy vymyslíte nový úhel a znovu nasvítíte. Ale Brad a Bjorn věděli, jak najít záběr za pochodu, a tak jsme byli schopni natočit film s tolika pohyblivými částmi a takovým rozsahem za pouhých třiatřicet dní."
- Herec Dean Norris, oceněný za roli Hanka v seriálu Breaking Bad, se v roli agenta CIA Donalda Gainese objevil ve filmu Bejrút téměř k nepoznání s příčeskem a silnými brýlemi. "Nechtěli jsme, aby si lidé řekli: 'Aha, to je ten chlápek z 'Breaking Bad'," řekl režisér Brad Anderson. Norris vidí svou postavu jako někoho, kdo představuje tvrdý přístup k řešení mezinárodních problémů. "Potřebujete mrkev i klacek," řekl Norris. "Doufáte, že Mason dokáže zajistit, aby diplomacie fungovala, ale vždycky potřebujete někoho, jako je Gaines, abyste měli v záloze tvrdou ruku CIA."
- Režisér Brad Anderson a kameraman Bjorn Charpentier se při evokaci temného tématu korupce a zrady rozhodli pro temnou paletu mnoha scén. "Stylisticky jsme chtěli posunout hranice temnoty," řekl Charpentier. "Nechtěl jsem v nočních scénách použít žádné falešné měsíční světlo. Z mého pohledu jsou noci černé, takže jsem chtěl mít černou oblohu."
- Herec Jon Hamm řekl, že ochota jeho postavy Masona Skilese vést dialog je v příkrém rozporu se současnou politickou situací. "Všechno je teď tak polarizované, že nemůžete nic říct ze strachu, že budete zrádcem své strany, své země nebo svého náboženství," poznamenal. "Zdá se, že máme schopnost vidět věci jen černobíle, ale svět v těchto barvách neexistuje. Pokud spolu nemluvíme, tak se hádáme, a to se nezdá být příliš legitimní způsob, jak se někam posunout. Takže upřímně řečeno, to je poselství, které si, jak doufám, lidé z tohoto filmu odnesou: Místo hádek je možná lepší mluvit."
- Maroko se drží islámských zvyklostí, a proto také zavedlo některá překvapivá omezení týkající se pohlaví. Místním ženám, které nejsou členkami štábu, bylo doporučeno, aby nevycházely na veřejnost, pokud je nedoprovází muž. "Opravdu jsem nesměla nikam chodit ani nic dělat sama," řekla producentka Monica Levinsonová. "Jednou jsem šla domů z večeře venku s jinou ženou a sledovali nás."
- Scénárista Tony Gilroy postavil svůj fiktivní scénář na skutečných událostech, včetně únosu šéfa stanice CIA Williama Buckleyho v roce 1984. "Pro mě to byl do značné míry model toho, co by se stalo, kdyby byl unesen vysoce postavený důstojník CIA," řekl Gilroy. "Buckleyho tělo se skutečně objevilo právě v době, kdy jsem dokončoval scénář, a o tomto případu jsem se dozvěděl spoustu zpráv, ze kterých jsem čerpal. Bylo to všechno velmi křiklavé, gotické, děsivé a dramatické."
- Po uvedení filmu Argo v roce 2012 se z projektu stal komerčně životaschopný projekt. Film, jehož děj se odehrává v roce 1979, získal Oscara za nejlepší film a celosvětově vydělal 232 milionů dolarů, čímž dokázal, že politické thrillery z Blízkého východu mohou uspět jak u kritiků, tak finančně. Producent Mike Weber s požehnáním scenáristy Tonyho Gilroye Bejrút oživil.
- Herec Jon Hamm se při vytváření postavy Masona Skilese inspiroval skutečnými státníky, aby jí vtiskl pragmatické a obchodnické chování. "Měl jsem to štěstí, že jsem se v životě setkal s několika kariérními diplomaty, a je vždycky zajímavé slyšet jejich pohled na situace," řekl Hamm. "Když člověk žije v zemi, která není jeho vlastní, musí mít obrovský respekt k místní kultuře a místní politice, aby pochopil, co se vlastně na místě děje. O to jsem se v podstatě snažil i v případě postavy Masona. Je to zprostředkovatel. Chce, aby vyhrály obě strany. Vůbec tam není proto, aby podkopával druhou vládu. S tímto přístupem je spojena velká dávka respektu a inteligence."
- Při přípravě na roli agentky CIA Sandy Crowderové si herečka Rosamund Pikeová přečetla knihu Roberta Fiska o historii Libanonu "Lítost nad národem": Libanon ve válce" (1990) a zkoumala, jak se před pětatřiceti lety zacházelo se ženami v CIA. "V 80. letech to byl pro ženy v agentuře tvrdý svět," řekla. "Agentek bylo velmi málo. Myslím, že v rámci CIA existuje čtrnáct platových tříd a většina žen narazila na strop zhruba na sedmé úrovni."
- Poté, co scenárista Tony Gilroy v roce 1992 dokončil scénář, se kolem projektu, tehdy známého jako "High Wire Act", začala točit řada herců a režisérů z nejvyšších pater společnosti. Gilroyův fiktivní obraz intrik USA, Izraele a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v Libanonu v roce 1982 se však nakonec ukázal jako příliš horký. "Problém byl v tom, že scénář je přesný," uvažoval Gilroy. "OOP se nechovala příkladně. Izrael neměl příkladné chování. Americké ministerstvo zahraničí se nechovalo příkladně. Nikdo v té době nevypadal dobře, kromě hrdiny tohoto příběhu."
- Hvězdu Jona Hamma zaujala jeho postava, přímý hrdina filmu Mason Skiles. "Je to spíše komunikátor než jen terminátor," řekl Hamm. "Není to chlapík, který všechno vyřeší tím, že hodí kouzelným kladivem, zakouzlí nebo dělá věci, které v životě ve skutečnosti neexistují. Masonův dar jako vyjednavače spočívá v tom, že dokáže s lidmi mluvit nikoliv zákeřně nebo lstivě, ale v podstatě tak, že řekne: 'Máš něco, co chci já, a já mám něco, co chceš ty. Musíme najít místo, kde oba necháme něco na stole a v ideálním případě každý z nás dostane trochu toho, co chce."
- Kameraman Bjorn Charpentier vzdal hold době, kterou Bejrút zachycuje, tím, že své kamery vybavil dobovými objektivy. "Rozhodli jsme se vše natáčet historickými anamorfními skly ze 70. a 80. let, která nejsou příliš ostrá," řekl Charpentier. "Získáte měkký kontrast a měkké zaostření. Protože tyto objektivy byly vyrobeny v té době, když to zkombinujete s nádhernými kostýmy Carlose [kostýmní výtvarník Carlos Rosario], podíváte se na plátno a 'Bejrút' vypadá, jako by to byl skutečně film ze 70. let."
- Kulturní rozdíly se projevily i na place, kde se producentka Monica Levinsonová naučila zmírnit své chování. "Věděla jsem, že nesmím zvýšit hlas nebo být příliš výřečná," řekla. "Když jsem potřebovala něco zařídit, musela jsem jít za muži a nechat je, aby mi dělali mluvčí."
- Přestože lokace v převážně islámském Maroku nabídly filmařům dokonale nedokonalou krajinu jako náhradu za Bejrút 80. let, načasování produkce se ukázalo jako náročné. Snímek se natáčel během měsíčního svátku ramadán, který od zbožných muslimů vyžaduje celodenní půst. "Všem členům našeho místního štábu nemohlo za denního světla nic projít kolem úst," řekl producent Mark Weber. "Žádná voda, žádné jídlo. Měli jsme několik velmi horkých, slunečných a prašných dnů, což ztěžovalo efektivní práci." Za těchto okolností Weber řekl: "Štáb odvedl skvělou práci."
- Příběh filmu Bejrút začíná dávno předtím, než se Tony Gilroy prosadil jako uznávaný vypravěč. V roce 1991, při práci na romantické komedii "The Cutting Edge" (1992), se Gilroy seznámil s producentem Robertem Cortem, který byl shodou okolností bývalým analytikem CIA. "Hodně jsme se bavili o geopolitice a Robert si myslel, že film o diplomatickém vyjednavači v zahraničních službách by byl fascinující," řekl Gilroy. "V té době byl Bejrút žhavým tématem, protože právě vyšla kniha Toma Friedmana 'Z Bejrútu do Jeruzaléma'. Chtěli jsme zasadit vyjednavače do historického prostředí, kde by to mohlo působit věrohodně, aniž by to byl skutečný příběh."
- Znepokojivou ironií je, že příběh filmu o teroristickém násilí málem zhatili místní extremisté. Naproti kancelářím, kde se film natáčel, objevily úřady buňku ISIS. Islámští teroristé tam údajně sestrojili bombu a plánovali vyhodit do povětří nedaleký McDonald's v první den ramadánu. "Viděli jsme, jak ty chlápky z ISIS zajali přímo před našimi kancelářemi," vzpomíná producent Mark Weber. "Lidé z ochranky říkali: 'Máme je. Nedělejte si s tím starosti."
- Když herec Jon Hamm po skončení své role Dona Drapera v populárním seriálu Mad Men, za kterou získal cenu Emmy, třídil nabídky, s potěšením našel film Bejrút, promyšlený thriller, který nabízí osvěžující alternativu ke šablonovitým akčním trhákům, jež v současnosti dominují Hollywoodu. "Velká politická témata se už ve filmech příliš často neřeší," poznamenal herec. "Byl jsem nadšený, že mohu natočit film, který se zabývá něčím důležitým, a ne jen akčním prvkem nebo komiksovým prvkem, což se zdá být v současnosti tenorem většiny velkofilmů."
- Jako náhrada za Bejrút se ukázalo být obzvláště vhodné město Tanger v Maroku, a to kvůli zvláštní kapitole jeho nedávné historie. "Tanger zažil před deseti lety stavební boom a vše pocházelo z peněz na drogy," vysvětlila producentka Monica Levinsonová. "Když na to vláda přišla, okamžitě výstavbu zastavila, takže v Tangeru máte spoustu budov, které jsou jen polorozpadlé skořápky. Vláda nechtěla, aby v těchto budovách bydleli squatteři, a tak vzala sbíječky a buldozery a budovy proměnila v trosky. Bylo neuvěřitelné, že tohle všechno v Tangeru existuje."
- Jak se ukázalo, Sandrine byla v Bashirově žihadle, nedržela by se vzlykající mimo jeho dohled, zatímco Stilesova parta předstírala její smrt. Stilesova posádka však nevěděla, že Sandrine pracuje pro Mossad, takže musela udržet lest.
- Když Karim vzadu v dodávce křičí na Masona, ukazuje na něj prstem a jeho ruka je jinak prázdná. Najednou má Karim v ruce zbraň, aniž by pro ni kamkoli sáhl.
