Po deseti procentech lze Prezidentu Blaníkovi udělit za Klusův podpůrný song, za jazykové hrátky, kdy hrdina představuje Asijcům pražské sochy zkratkami typu „Jan Hus fire“, a překvapivě za politickou vyváženost. Jakkoli je totiž z plátna patrné, komu (ne)patří sympatie tvůrců samých, jejich výtvor uondá spravedlivě, neboť naprosto rovnoměrně voliče kohokoliv odleva doprava a zpět.
A pokud jste náhodou internetovou předlohu nikdy neviděli: Tenhle film je něco jako celovečerní Borat, ale výhradně o české politice a po všech stránkách mnohem horší.
Tvůrci seriálu pojali natáčení filmu po svém. V kině uvidíte současně hraný film i dokument své doby. Scény pouze s herci jsou umně proloženy skutečnými záběry z terénu. Skvělým nápadem také bylo využití herců-neherců politiků. Vidět Miroslava Kalouska, jak k němu přijde Tonda Blaník v tibetském hábitu opravdu stojí za to!
Marek Daniel se pro roli nagelovaného lobbisty snad narodil a slušnou práci odvádějí i asistenti Halka Třešňáková a Michal Dalecký. Tondu Blaníka pojali patřičně drze, cynicky, neomaleně. Po určité době ale scénář otevře jeho skrytou lidskou stránku a to funguje výborně, protože divák mívá problém dlouhodobě se identifikovat s postavou, která je úplný „dobytek“.
V závěru tak snímek nabízí slušnou katarzi a určitý očistný pohled na celé předvolební období, kdy se všechno to hašteření spláchne vlnou očistného humoru a vědomím, že všechno špatné se dá použít alespoň pro ten dobrý vtip, a že ve finále tu vlastně všichni do jednoho jen chceme mít hrdý český národ.
Celovečerní cynická komedie o Antonínu Blaníkovi je symbolickým filmovým pivem, kterým můžeme zapít hořkou pachuť z prezidentských voleb. Účast kandidátů a celé řady známých osobností, ať už dobrovolná či náhodná, dělá z tohoto počinu absurdní reality show. Scénář, skvěle adaptovaný na skutečné dění, využívá nejednu proběhlou kauzu stoprocentně ve svůj prospěch.
Skvěle zvládnutý filmový projekt, vycházející z populárního seriálu. Velká odvaha tvůrců byla tentokrát přetavena ve funkční filmový tvar, za který se rozhodně nemusí stydět. Svým divákům Prezident Blaník nabízí přesně to, co od něj očekávají.
Nejde o projekt bezchybný. Každému možná nesedne směsice žánrů či vulgárnější humor, nebojící se místy být toho opravdu hrubšího zrna (dojde třeba i na házení miminem, doslova). Ale díky celkové absurditě to prostě (alespoň pro mě) funguje a navíc to tak nějak k titulní postavě patří. Prezident Blaník si zaslouží chválu zejména proto, že dobré politické satiry a humorného nadhledu je v našich končinách od dob kultovní České sody jako šafránu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
