Namíchejte všechny možné tragédie do jednoho filmu, přidejte trochu osobní bolesti, natočte to tak, aby nejdrsnější scény byly prakticky jen vyřčeny a ono to může překvapivě fungovat. Sem tam nepochopíte, proč se co stalo (loděnice a neznámá žena: "toho chlapa tady už nikdy nechci vidět"), sem tam si řeknete, že by to mohlo být rychlejší, nebo že herci mohli hrát jinak před a po tragédii. Nebo co tím chtěl "básník" říci. Ani nevím, co mi to mělo dát, stále o tom přemýšlím, proč...
scénář a řazení časových rovin
scéna mezi Casey Affleckem a Michelle Williamsovou, znovusetkání (100%)
malé otazníky proč zrovna takhle ("otčímské" roviny, proměny - neproměny hrdinů ...)
S nadsázkou a ve velkých uvozovkách Nocturnal Animals pro nižší střední, potažmo venkovany. Pomalý, tklivý a bolestivý film (v duchu Eastwoodovek), který rozehrává několik dějových rovin a dává na odiv bolestivé životní události a rozhodnutí, potažmo nemožnost vyrovnat se s nimi, avšak je více polopatický a jednodušeji čitelný. Nejzajímavější na celém snímku je, že je paradoxně tak přímý a nefilmový. Protože půlka scén je úplně bez hudby a s takovou dávkou autenticity a energie, že to působí jako kdyby ten příběh žil váš soused od vedle. Bez pochyby filmová událost, jen ne asi úplně pro každého a určitě bude muset ještě trochu uzrát. Pro filmové vědátory ovšem zřejmě blaho
Lonergan malinko vydírá. Lee Chandler se dopustil jednoho drobného opomenutí. Stejně jako milión lidí ten večer. Jen pro něho to skončilo nekonečným traumatem. Zbytek života se může jen pomalu užírat. Skvělé drama o člověku, který měl neskutečnou smůlu a jehož život se otočil nevratným směrem. Lee si nikdy nedokáže odpustit a jen se snaží dožít. Anebo to nakonec nějak v sobě zlomí? Jde to ztuha poté, co mu přistane na krku synovec, který o něj stojí. Nikoho jiného než Lea nemá. Jejich sbližování je maximálně civilní, a proto autentické. Ani z toho šíleného traumatu neždíme Lonergan maximum, ale sympaticky volí civilní rámec.
Překrásnej film. I když je pravda, že asi nebyl úplně nejlepší nápad pouštět si ho v pátek později večer. Naprosto excelentně natočené drama o naprosto zlomeném muži (z totálně pochopitelného důvodu), jenž se po smrti svého bratra stane opatrovníkem jeho syna. Film má úžasnou (byť velmi smutnou) atmosféru, od zhlédnutí Revenanta jsem doposud neviděl tak brilantně promakanou režijní práci. Spousta rychlých a jednoduchých střihů, které jsou doplňovány klidnou melancholickou a hezkou hudbou, skvěle zapadají do celkové celistvosti filmu, jenž není vůbec přehnaně sentimentální nebo patetický. Všechno je prostě na svém místě, stejně tak vynikající scénář a uvěřitelné dialogy veškerých postav. Mladej Affleck je skvělej, ani jsem nevěděl, že umí takhle hezky hrát. Předpokládám, že kdybych byl rodič, film by na mě pravděpodobně zapůsobil ještě víc. Nevím jak vy, ale já osobně už mám opravdu jasno, který film měl toho Oscara získat.
Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie.
Mě to teda nebavilo. Je to spíš pro chlapy, jim to doporučuju. O vztazích z mužského pohledu o potlačených a nevyjádřených emocích. Hlavní hrdina mě též nezaujal, ale záměr jsem asi pochopila..
Film o trágedii, smrti a všedním životě podaný velmi realitcky až bolestně. V hlavní roli Casey Affleck, který je naprosto perfektní a zaslouženě za tuto roli získal oskara. Ve vedlejších pak velmi výrazná Michelle Williams a jejich společná scéna u kočárku byla jedna z nejlepších, která se ve filmu objevila. Příběh velmi pomalu ukazuje přítomnost i záblesky minulosti a odkrývá všechnu tu bolest hlavních postav, a tím i skvěle odvedenou práci na scénaři a režie.
Bohužel tento film nebyl v každém kině, což byla chyba! Je to velice úchvatný film, kde ve své nejlepší roli se představil Casey Affleck...film zcela bez triků a jiných vymožeností je tou správnou volbou v dnešní době a za to jsem rád! Rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem za poslední dobu viděl :)
Snímek, který tu dlouho nebyl. Skoro 140 minut dlouhý film o bolesti, emoční vnitřní destrukci a velké ztrátě. velice silný casting herců, i v menších rolích, vládne filmu od první do poslední minuty. Casey Affleck naprosto zasloužený Oscar. Co je pro mě na filmu nejzásadnější je otisk reality. Kenneth Lonergan dokázal do jednotlivých situací i dialogů vložit civilní texty, okamžiky trampnosti, které nikdo nechce zažívat, ale prostě se stávají, a také černý humor. Místo u moře je díky těmto prvkům velice obtížně opakovatelný zážitek navíc dotvářený vážnou hudbou často používanou v celé řádě jiných snímků. Proč však Místo u moře nedostane 5*? Chybí mu mrazivý závěr, je to vlastně jen neskutečně dobře napsaný a zahraný film, jemuž chybí okamžik, kvůli kterému bych ho chtěl vidět víckrát nebo považoval za klasiku. Je to silný film o lidských příbězích, které nebývají procházkou rajskou zahradou a kde malé chyby mohou způsobit velké škody.
Brečela jsem v kině, rozebralo mě to na součástky. Za ten konec a odvahu podívat se realitě do tváře obrovský palec nahoru. Nesedla mi ale hudba a prvních 30 minut, než jsem si zvykla na styl vyprávění, naopak skvělý scénář a přesný Casey dostali oscara zaslouženě.