Toni Erdmann (Německo)
Německo Německo
Rakousko Rakousko
162 minut

Žánry

:
Drama, Komedie
Motto: Každý potřebuje hrdinu

Obsah

:
Život učitele Winfrieda Conradiho uplývá v naprosté rutině, kterou mohutný muž jen občas naruší svou pubertální vášní – drobným žertovným převlekem. více »« méně

Režie

:
Maren Ade

Scénář

:
Maren Ade

Herci

:
Peter Simonischek Sandra Hüller Michael Wittenborn Thomas Loibl Trystan Wyn Puetter ...
Přehrát online O2
Přehrát online alza
Kreativní evropa Media
Premiéra: 20. 10. 2016
Distributor: Film Europe

Napište komentář

?%
0
0
Host
  • 80%
    3
    0
    28. 10. 2016
    lamps (7563 bodů)

    Ano, je to pecka. Prvotní dojmy bezprostředně po projekci byly přeci jenom příliš rozvířené a hlavou mi kolovaly myšlenky o některých hluchých či nadbytečných scénách, které jinak nevídaně (doslova) skvělou tragikomiku neúměrně roztahovaly, ale s odstupem času se mi právě tyhle scény zdají jako brilantní oslí můstek mezi oněmi smutnými a humornými pasážemi napříč celým nepředvídatelným filmem. Jasné je jen to, že dlouho jsem se takhle od srdce nezasmál a takhle upřímně nedojal a že pouze další projekce mi pomůže odhalit, jak moc geniálním a pocitově vyváženým filmem Toni Erdmann vlastně je. Zatím to má u mě parádně rozehráno..

  • 85%
    2
    0
    5. 1. 2017
    rkotvald (2808 bodů)

    Bláznivá (tragi)komedie o (polo)šíleném bodrém fotříkovi natočená jako tříhodinový art film. Ta délka je místy dost znát, ale celkový dojem je přesto zatraceně dobrý. Po skončení v hlavě utkví nejedna pasáž, ale bezkonkurenčním vrcholem filmu je mnohaminutová sekvence teambuildingové oslavy narozenin. Něčeho tak vtipného a roztomile absurdního a mimoňského se divák v kině dočká přinejlepším jednou za 2-3 roky.

  • 85%
    2
    0
    7. 10. 2016
    lukas (844 bodů)

    Wau! Nečekal jsem, že mě dostane 2 a půl hodinový film německé autorky odehrávající se převážně v korporátním prostředí na území Rumunska. Otec (velké dítě) přepadne svou dceru-vážnou manažerku a jeho pokus navázat s ní lidské pouto se promění v přehlídku tragikomických epizod jdoucích pod kůži. Chtělo se mi tleskat hned několikrát během filmu. Smutná komedie o pomíjivosti štěstí.

  • 100%
    0
    0
    13. 7. 2017
    Messiአ(500 bodů)

    Přidám se k občasným nářkům nad délkou snímku, mrzí mě totiž, že není alespoň dvakrát delší. V zásadě však toto uvažování nemá valného smyslu, neboť si jenom stěží představit ještě lepší, tj. čistější, výsledný tvar. Jinak řečeno, neznám příliš jiných filmů, v nichž by takřka všechno bylo s fascinující důsledností na svém místě, každý motiv by byl později funkčně zužitkován a zároveň se vrstvil do komplexu dalších významů. Zkrátka Maren Ade je pro mne – i s přihlédnutím ke dvěma předchozím počinům – definitivně geniální filmařka. ___ Právě ve vztahu k předcházející tvorbě režisérky je nejmarkantnějším rozdílem humor; dříve jsme se sice mohli více či méně ušklíbat nad příběhy jejích postav, ovšem tak nějak uštěpačně, krutě, kdežto v Tonim Erdmannovi se s humorem pracuje jinak, snad by se dalo říci – možná trochu nejapně – bergsonovsky. Pro Bergsona totiž humor představuje cosi ne-očekávatelného, ne-předvídatelného a z takové podstaty tedy cosi, co podvrací daný řád či pořádek (status quo, chcete-li); humor není žádná lidová zábava, žádná řachanda (ha ha!), ale cosi mnohem hlubšího – s aspirací na nové poznání či pochopení skutečnosti, prozření. Proto tak geniálně funguje postava Toniho Erdmanna, přičemž její působení je ještě vtipnější (nebo snad humornější) v kontextu, ve kterém operuje: podvrací jednak fenomén korporátní kultury, totiž osobní kouče (viz scéna skypující Ines, která s koučem konzultuje svůj výkon při prezentaci), jednak je chytře provázán (pochopitelně) ve vztahu k dceři, kterou chce Winfried „naučit žít“. ___ Ade se sice věnuje opět (do jisté míry) stejnému tématu (možnosti mezilidské komunikace, nebo snad lépe – porozumění), ale tentokrát – i dík humoru – vykračuje trochu jiným směrem; v Lesu pro stromy jsme sledovali – i kvůli snaze absolutně kontrolovat svůj život, viz závěrečná scéna, ve které mladá hrdinka odstupuje od volantu a nechává konečně svůj život volně plynout – ne-možnost se k druhému přiblížit, ve Všech ostatních lze propast odcizení překročit už jenom předstíráním smrti a konečně v Tonim Erdmannovi už jenom (jak přeneseně, tak doslova) nasazením masky. Právě v ní, resp. humoru s ní spojeného, se skrývá klíč k umění života, jak by ho možná postuloval učitel Winfried, zatímco Ines mu zprvu odporovala vžitým korporátním newspeakem o životních cílech a jiných (prázdných) ambicích, aby si nakonec přece jenom nasadila falešné zuby, jež ji – paradoxně – zbavují falše a upjatosti. A protože ty nejkrásnější okamžiky trvají v životě (nespravedlivě) krátce a nemaje jiné kanály pro jejich zhmotnění, musí si ji Winfried/Toni vyfotit... a stejně tak já se budu k snímku opakovaně vracet.

  • 60%
    1
    0
    14. 1. 2017
    wsad (97 bodů)

    Zdlouhavé.Námět zajímavý. To je vše.

  • 55%
    1
    1
    14. 2. 2017
    maroo77 (75 bodů)

    Wau! Nečekal jsem, že mě dostane 2 a půl hodinový film německé autorky odehrávající se převážně v korporátním prostředí na území Rumunska. Otec (velké dítě) přepadne svou dceru-vážnou manažerku a jeho pokus navázat s ní lidské pouto se promění v přehlídku tragikomických epizod jdoucích pod kůži. Chtělo se mi tleskat hned několikrát během filmu. Smutná komedie o pomíjivosti štěstí.

74 86 ?
  • batal 75%
  • Bemiurg 70%
  • Messiአ100%
  • sheetfly 70%
  • premontgomery 75%
  • jhons 65%
  • ballrog 70%
  • maroo77 55%
  • martina-surzinova 55%
  • muzz 75%
všechna hodnocení (29)
jak hlasovat?
Sdílet tuto stránku:

Partneři: