Name: The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years
Released: 2016
Duration: 106 min
Rating: 73
Cast: Paul McCartney, Sigourney Weaver, Richard Curtis

Oscarový režisér Ron Howard (Apollo 13, Šifra mistra Leonarda, Rivalové, Inferno) přinese na filmová plátna příběh kapely, která změnila svět - THE BEATLES. Tento jediněčný filmový projekt autenticky zachycuje období jejich koncertních let 1962-1966 z perspektivy samotných členů The Beatles. Film přinese exkluzivně rozhovory s členy skupiny a také doposud nezveřejněné záběry. (Mirius FD)

Herci a tvůrci 30

Paul McCartney

Sám sebe

Sigourney Weaver

Sama sebe

Richard Curtis

Sám sebe

Režie:

Ron Howard

Scénář:

Mark MonroeP.G. Morgan

Hudba:

Ric MarkmannDan Pinnella

Recenze: The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years

Kinobox.cz17. 9. 2016

80%

Ovšem to, co nám film nabídne, je zpracováno excelentně. Tak excelentně, že spoustě diváků asi ani nedojde, jak obtížné bylo třeba napasovat nově remasterované nahrávky na nejstarší amatérské filmové záznamy koncertů tak, aby to vypadalo, že při nich slyšíme kontaktní zvuk ve slušné kvalitě. Nebo přebaly alb a staré fotografie, které jsou nenápadně decentně "rozpohybované".

Komentáře k filmu The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years 9

Pete69

31 382 bodů 3. 9. 2019

Kdo by neměl rád alespoň jednu píseň od Beatles.. a kdo říká, že ne, ten sám sobě ve skrytu duše lže :) Tohle se opravdu povedlo a chtělo to dost citu k poskládání celku. Dokument plný jejich písní, výpovědí jejich členů a záběrů ze zákulisí i z koncertů... prostě perfektně poskládaný dokument. 90%

hanys_

18 781 bodů 25. 1. 2017

Klidně to mohlo být ještě 3x tak dlouhé, aby to zabralo i zbytek historie Brouků. Fakt paráda, Howard se vytáhl, na druhou stranu měl po ruce taky prvotřídní materiál. Jak říkám, na tohle bych se dokázal dívat hodiny.

liborek_

7 258 bodů 8. 10. 2016

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil...