When All God's Singers Get Home

Od Abraháma po Jana Zjevovatele, od prvotní církve až po dnešek, Boží lidé se vždy vnímali jako poutníci – nikdy ne jako usedlíci. „Tento svět není můj domov, jsem tu jen na návštěvě" je víc než jen verš ze staré písně. Toto téma putování bylo vyprávěno dětem v příbězích, posíláno v povzbuzujících dopisech přátelům, kázáno z kazatelen a šeptáno za zavřenými dveřmi podzemní církve v dobách pronásledování. Ale hlavně se zpívalo. Když byli králové nespravedliví, zpívali o království, jehož stavitelem a vládcem byl Bůh. Když se svět zdál jako cizí země a když byla zvláštní řeč moci a materialismu přijímána za vlastní, tito poutníci si navzájem připomínali, že jsou rodáci z mnohem lepšího místa, kam směřují. Když byli odloučeni, odcizeni nebo osamělí, zpívali o velkém návratu domů, kdy budou všichni zpěváci jednoho dne společně kolem trůnu svého Otce.