La belle dame sans merci

Tento vysoce osobní melodramatický film, inspirovaný stejnojmennou básní z počátku 19. století od Johna Keatse, zkoumá archetyp osudové ženy. *La belle dame sans merci* sleduje slavnou herečku, která byla kdysi svedena a opuštěna bohatým mužem. Poté se rozhodla stát se „nemilosrdnou ženou“, která neustále intrikuje, aby ubližovala druhým (zejména mužům), a to nelítostným, ale podmanivým způsobem. Dulac zpochybňuje romantický archetyp z Keatsovy básně pomocí symbolistické mizanscény, sebereflexivní narace a pro ni typického asociativního přístupu ke střihu, čímž nachází moderní nejednoznačnost ve stereotypních postavách umění 19. století.