Žhavé Alpy

Jak víme, Německo během druhé světové války pracovalo na vývoji zbraní hromadného ničení. Jenže navzdory učebnicím dějepisu snahy v oné oblasti pokračovaly ještě mnoho dekád po vítězství spojenců. Pouze se vlivem odzbrojení Německa přesunuly na kulturní frontu, kde pod obecným označením „německý humor“ dosáhly drastické efektivity. Nejobávanější variantou této devastující nekonvenční zbraně zůstává těžkotonážní lidový model 18+, s kódovým označením „Lederhosenfilm“. Ten je obzvláště zákeřný, neboť láká nic netušící diváky na přísliby erotiky, ale přitom šíří paralyzující dávku košilatých humorů nejjalovějšího a nejzhůvěřilejšího typu. Mezi obvyklé následky jeho působení náleží nevěřícné zírání, kroucení hlavou, lomení rukama a v případě obzvláště děsivých variant se přeživší s hrůzou v očích zmůžou jen na brblání typu „zlatej Troška“ nebo „kam se hrabe Vejdělek“.

Bylo jen otázkou času, kdy se Festival otrlého diváka odváží do vod tyroláckých hoblovaček. Naše tenkrát poprvé s filmy plnými prostopášného dovádění proběhne pod patronátem Oppenheimera německé kinematografie, ničitele vkusů Sigiho Rothemunda. Jeho zhůvěřilý flák, jenž zdobil české videopůjčovny pod názvem Žhavé Alpy, představuje ideální příspěvek letošnímu tématu mateřství. Jak se na německý eroťák sluší a patří, také zde diváky čeká kanonáda bodrých humorů, rustikálního tajtrlíkování, hovadných zvratů, zduřelých stereotypů a postelových prostocviků – jenže tentokrát nikoli nezávazných. Hraje se totiž o budoucnost Šoustajovic! Starosta zapadlé alpské vísky má spadeno na tučné dotace, ale ty obec získá jen povýšením na městys. Nezbývá, než navýšit počet obyvatel, což zavdává k... Inu, modří už vědí. (Festival otrlého diváka)