Recenze filmu Cizinci: Kapitola 2

Že dvakrát nevkročíš do stejné řeky (nebo lesní chaty), to už Renny Harlin prvními Cizinci popřel. Ve dvojce tedy volí dynamičtější schéma a přeživší final girl v udatném podání Madelaine Petsch protahuje márnicí, home invasion i lesním survivalem s jedním velkým překvapením. Rozumu to moc nepobralo a polidšťování záporáků zatím nefunguje, ale fanoušci na ten třetí díl nakonec zvědaví budou.

Režisér Renny Harlin ve druhé kapitole naštěstí částečně opustil původní ideu o maskovaných zabijácích řádících v odlehlém domě, kterou okopíroval od svých předchůdců. Tentokrát přistoupil ke hře na kočku a myš, která se už neodehrává v jediném interiéru, ale na nejrůznějších místech.

Dle očekávání dochází k rozšiřování mytologie, snadno se dá nicméně zpochybnit smyslnost. Narativně Kapitola 2 trpí především tím, že rozdělení příběhu do tří částí působí poněkud roztříštěně a některé motivace i flashbacky zůstávají povrchní. Před Kapitolu 3 stojí nelehký úkol vše tak nějak smysluplně uzavřít. I kdyby ovšem příští rok dorazil sebelepší závěr celé trilogie, zbytečnost rozmělnění triviálního příběhu do celé trilogie nejspíše dvakrát neospravedlní...

Druhý díl Cizinců začíná přesně tam, kde skončila jednička. Až na to, že teď už to není home invasion, ale regulérní slasher, kde žádná z nových postav nevydrží na plátně déle jak několik desítek sekund. Občas potěší zajímavé prostředí, kudy hlavní hrdinka prchá před trojicí psychopatických cizinců v maskách a sem tam se objeví dobrý nápad, jak udělat lesy v Oregonu trochu strašidelnější. Jinak je to ale celé hodně líně napsané a skončí to tak nějak v půlce, jenom proto, abychom si rok počkali na závěrečný díl. A něco mi říká, že to bude mít u diváků hodně těžké, aby Cizincům alespoň trochu napravil reputaci.