Parole povere

Pierluigi Cappello se stal mým společníkem na nočním stolku. Neznali jsme se, a přesto jsme si byli blízcí. Jeho básně jsou plné obrazů, o některých se mi možná i zdálo. Nic jsem nevěděl o jeho osobním životě, o nehodě na motorce, kdy mu bylo šestnáct, a že zbytek života strávil na invalidním vozíku. V jeho básních o tom není ani stopa: v jeho verších Pierluigi běhá, a někdy i létá.