เงาอโศก

Piachat (jej původní jméno si teď nemůžu vybavit) se jednoho dne vracela ze školy domů a měla pro maminku skvělou novinu. Měla vyznamenání. Cestou domů se přihnala bouře. Běžela, co jí nohy stačily, ale přišla právě včas, aby viděla, jak se na jejich dům zřítil strom a začal hořet. Její maminka v plamenech zahynula. Nyní žila u své babičky. Vichada se chystala do domu Monthaiových, protože jejich rodiče byli staří přátelé. Monthaiova matka byla velmi ochranářská, tvrdohlavá a chtěla, aby se všechno dělalo po jejím. Svého manžela velmi milovala, a tak mu dovolovala mít milenky, ale věděla o nich. Nechtěla, aby Monthai skončil jako sukničkář jako jeho otec, a tak se rozhodla požádat o Vichadinu ruku. Vichada, která celou konverzaci zaslechla, byla šťastná a spokojená. Monthai měl přátelskou a milující povahu. Zamilovala se do něj i jedna vzdálená příbuzná, Lakana. On byl k ní přátelský, ale ona se mu vyhýbala. A on se divil proč. Pravda byla taková, že ho jeho matka před ní pomlouvala. Nazývala ji pijavicí, která se chce jen přiživit na majetku její rodiny, atd. Poblíž bydlela i Piachat. Její babička nebyla bohatá. Přežívaly prodejem zeleniny a dalších věcí. Měla moc ráda strom zvaný Asoke. Spatřila jeden na Monthaiově zahradě a šla si natrhat pár listů. Ve chvíli, kdy dorazila, se Vichada a Monthai dělili o sladký moment, protože se oba dozvěděli o svém zasnoubení. Monthai k ní nijak zvlášť necítil. Piachat ale vydala zvuk a oni se podívali, kdo to je. Pokusila se utéct, ale Monthai ji dohnal. Vichada zuřila a chtěla ji uhodit, ale Monthai ji zastavil. Zjistil, co chtěla, a dovolil jí natrhat listy ze stromu Asoke. Přišla víckrát a zalíbila se jí Monthaiova štědrost. Piachatina babička dostala infarkt, když ji málem srazila dodávka Hiranyawatových. Piachat zůstala sirotkem. Hiranyawatovi se rozhodli ji adoptovat, ale ne jako dceru, ale jako pracovnici v jejich domě. Dostala ale vzdělání. Lidé, kteří rodinu znali, by si mysleli, že Hiranyawatovi jsou štědří, ale pravda byla taková, že otec byl sukničkář. S manželkou už byl unavený a ona s tím nemohla nic dělat. Proto přišla s nápadem vychovat Piachat, a až vyroste, může si ji vzít za ženu. Chtěla to proto, aby si její manžel mohl uspokojit své touhy doma a ne někde jinde. A tak byla Piachat vychována v domě Hiranyawatových a dostala nové jméno – Piachat. Jedné noci se Monthai procházel a Lakana šla také kolem. Šel k ní, ale ona se odvrátila. Chtěl, aby se na něj podívala. Ona to odmítla a začali se přetahovat, když se jí ptal, jestli se ho bojí. Ona to už nevydržela a Monthaiho objala, právě když přišla jeho matka a začala Lakanu bít a říkat jí kruté věci. Monthai matku zastavil a Lakana utekla do svého pokoje. O několik hodin později, po tom, co se Lakana styděla za slova Monthaiovy matky, spáchala sebevraždu. Podřezala si hrdlo. Monthai zuřil a styděl se, že to způsobila jeho matka, a také ji z toho vinil. Proto se rozhodl odjet do Austrálie, aby tam dokončil studia. Vichada byla z jeho odjezdu smutná, ale on řekl, že bude pryč jen čtyři roky. Chtěla něco, čím by si ji pamatoval, a tak mu dala svou fotografii. Dříve její sestra Paa řekla, že její písmo je jako kuřecí škrábance ve srovnání s Piachat. Proto nechala Piachat napsat vzkaz [jen pro Monthaiho, s láskou Vichada] na zadní stranu fotografie. Monthai pořádal večírek na rozloučenou a pozval i Piachat a koupil jí šaty, protože neměla co na sebe.