Karaoke

Donigan Cumming nazývá Karaoke "pohyblivou fotografií". Pohyb v tříminutovém záběru, z něhož se film skládá, se téměř zastavuje. V detailních záběrech Cumming ukazuje tvář starého muže, ležícího strnule na posteli, se zavřenýma očima. S velkou námahou polyká. Kamera se pak pomalu pohybuje po jeho těle k nohám a poté zpět k jeho tváři. Muž znovu polkne, a teprve tehdy si divák všimne, že tato druhá část záběru je stejná jako první, jen nyní běží pozpátku. Záběr se uzavřel do kruhu a pohyby vpřed a vzad se navzájem ruší. Kontinuálně postupující filmový obraz se tak odhaluje jako optický klam. Cumming rovněž zpochybňuje filmové zobrazení ve vztahu mezi obrazem a zvukem. Když kamera zoomuje do otevřených úst, je slyšet píseň zpoza kamery, jako by starý muž zpíval karaoke, ale jeho rty se nehýbou.