Zur Bauweise des Films bei Griffith

V eseji O konstrukci Griffithových filmů jsme si vybrali sekvenci z Griffithova filmu Intolerance (1916). Ukazuje dialog mezi mužem a ženou, natočený a sestříhaný jako záběr a protizáběr. Záběr promítáme na dvou monitorech, abychom odhalili jeho narativní charakter a také proto, že analýza vyžaduje, abychom něco rozebrali. Narativní forma záběru a protizáběru, která se později stala normou pro zobrazování dialogů ve filmu, je zde ještě novinkou. O několik let dříve Griffith ještě používal jízdy kamery k vyprávění svých příběhů. Ve filmu Telegrafistka z Lonedale (1911) se střihy dělaly pouze při změně scény, tedy při změně dějové linky filmu. V Intoleranci dosáhla kinematografie již takové úrovně nezávislosti, že to byla kamera, která vytvářela prostor s jeho detaily.