martin-mickey-stusak
28 434 bodů •
6.5
Scénář byl zajímavě zpracován na základě románu literárního autora Stephena Kinga, což znamená, že bude mnohý od toho očekávat další hororově laděný příběh. Dojde však ke zklamání. V tomto je snímek tentokrát dosti nevýrazný. Ono to bude tím, že se spíše jedná o charakterovou dramatizaci přátelského vztahu mezi starším cizincem a chlapcem. Mnohé dovysvětlující skutky v pozadí vyobrazuje hojně, v tomto smyslu, používaná retrospektiva a hodně se také ve vytváření iluzí a záhad ponechává na fantazii diváka. A tak není od věci účelové použití různých životních mouder. „Když jsme mladí, zažíváme chvíle takového štěstí, že si až myslíme, že žijeme na nějakém magickém místě, jakým musela být Atlantida. Potom vyrosteme a naše srdce se rozlomí na dvě části.“ Někdo v tom vidí banální hlubinu, někdo něco tajemně skrytého. Snímek hodně doufá v diváckou představivost, a to nejvíce na samém konci. Podání cizince Anthonym Hopkinsem je nakonec v jistém smyslu strašidelné a ambivalentní na to, aby bylo možné vyvodit něco, co se vyvíjí nebo je ve skutečnosti nepoznané. Opravdu se nepoznáváme jako skuteční lidé nebo jsme pouze vedeni k tomu, čím bychom mohli být? Tady je ve sledu událostí potřeba pozorně poslouchat každé vyřčené slovo a popřemýšlet nad tím. Snímek ale své nedostatky samozřejmě má. Hodně to inklinuje v nerozhodnosti, má-li se to přiklánět k dramatizaci nebo k poetice. Obojí jakoby zůstalo někde na půli cesty. Každopádně to alespoň náznak nějaké celistvosti v jádru věci má. Jen si to nepozorností nenechat uniknout.
Srdce v Atlantidě
