Příběh mapuje osud mladého středoškoláka Brenta. Brent se díky rodinné katastrofě a neustálé konfrontaci z matčiny strany uzavírá do sebe. Nemůže se zbavit pocitu viny z tátovy smrti, zažívá emoční kolapsy a pomáhá si marihuanou a metalovou hudbou. Jeho dívka Holly se mu snaží co nejvíce pomáhat. Je to milá starostlivá slečna nohama pevně na zemi a právě ona je důvodem, proč je Brent surově unesen. Když se probudí z bezvědomí, čeká ho pohled na zrcadlovou disko kouli, injekční stříkačky, elektrickou vrtačku a jeho ctitelku, která neskousla, že jeho přítelkyně není ona. Brenta čeká noc hrůzy plná mučení a beznaděje.
Hodně slušný kousek. Možná že to chtělo ještě maličko přitlačit na množství zobrazeného násilí, ale i tak hodně povedený horor, který těží ze staré dobré rodinné úchylnosti.
Boužel i přes počáteční zajímavost sběhne Loved Ones v pouhou sbírku tradičních klišé, nelogičností a nedomyšlenosti. Film sice utekl jako voda (80 minut), nicméně o nějaké "zábavě" nebo napětí tady moc řeč být nemůže...4/10
A pak že je láska krásnej cit. Když jsem sledoval, kterak značně narušená romantická duše zahajuje pokus o lobotomii jejího vysněného prince, byl jsem konečně rád, že na mě vyzývavě pomrkává leda náš kocour, když chce dostat nažrat. Koncept prolínání dvou takřka nesouvisejících linií, v nichž vidíme planoucí pubertální touhy vždy z jiné perspektivy (přičemž docílení vysněného vrzu s metalovou divou je rozhodně tou příjemnější a radostnější), je docela fajn a dvojice záporáků vzbuzuje odpor, jaký dlouho nepamatuji, ale potenciál zůstává jinak celkem nenaplněn. Už pár dní po projekci mi vzpomínky na film bohužel splývají a do popředí vystupuje jen několik odvážných a zajímavých scén, byť jsem svázanému a sexuálně obtěžovanému chudákovi celou dobu fandil a těch pár segmentů z hlavy asi nevyženu.