Sedmadvacetiletý Olmo Omerzu diváka provokuje posunem banálních situací na samou hranici společenské korektnosti. A občas dokonce i za ni. Dva malí kluci kupují alkohol, dva malí kluci pijí alkohol, dva malí kluci dostávají první lekce sexu... Nic z toho ale není samoúčelné, do filmu vložené ve snaze šokovat a přitáhnout bulvárněji založeného diváka. Naopak.
Omerzu vytvára na malom priestore nemalé napätie. Atmosféru, ktorá diváka rozrušuje aj preto, že v tom konaní postáv je podiel akejsi emocionálnej otužilosti. Nie je to len ticho pred búrkou, je to už búrka, ale tlmene duniaca.
Nabízí se srovnání s filmem Čtyři slunce (oba jsem viděl těsně po sobě), který je o něčem podobném (pár zkrachovalců se protlouká životem a vyvrcholí to čímsi neuchopitelným), je sice profesionálněji natočen, ale nepodařilo se mu tak dobře skloubit podivnou realitu se závěrečným mystičnem.
Příliš mladá noc je slušný, nadprůměrný pokus ukázat konfrontaci dětského světa a citové prázdnoty dospělých vztahů. Po řemeslné stránce mu není co vytknout, na větším prostoru a s údernějším scénářem by to ale bylo silnější dílo.
Jenže, co se zdá být stěžejní myšlenkou filmu, zůstává na papíře, který si divák nepřečte. Nad výsledkem tak zeje jeden velký otazník vysoce nepravděpodobných situací slepených dohromady. Naštěstí ve velmi shovívavé stopáži, o něco málo delší než šedesát minut.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
